Zástavní věřitel je osoba (fyzická nebo právnická), v jejíž prospěch je zřízeno zástavní právo. Jinými slovy, zástavní věřitel má nárok na uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy, pokud dlužník nesplní včas a řádně svůj dluh.
Zástavní právo slouží k zajištění dluhu a dává zástavnímu věřiteli preferenční postavení před ostatními věřiteli dlužníka v případě jeho insolvence. Jinými slovy, pokud dlužník zbankrotuje, zástavní věřitel bude uspokojen ze zpeněžení zástavy jako první, a to až do výše své pohledávky.
Základní principy zástavního práva:
- Zástavní dlužník a zástavní věřitel: Zástavní dlužník je osoba, která dává do zástavy svůj majetek, a zástavní věřitel je osoba, která má z této zástavy prospěch.
- Předmět zástavy: Předmětem zástavy může být jakákoliv movitá nebo nemovitá věc, s výjimkou věcí vyloučených ze zástavy zákonem (např. peníze, mzdy).
- Zřízení zástavního práva: Zástavní právo se zřizuje zástavní smlouvou, která musí být písemná a v případě nemovitostí musí být zapsána do katastru nemovitostí.
- Rozsah zástavního práva: Zástavní právo zajišťuje splacení jistiny, úroků a případných dalších pohledávek, které má zástavní věřitel vůči dlužníkovi.
- Zpeněžení zástavy: Pokud dlužník nesplní svůj dluh včas a řádně, může zástavní věřitel požádat soud o zpeněžení zástavy. To znamená, že zástava bude prodána v dražbě a výtěžek z prodeje bude použit na uspokojení pohledávky zástavního věřitele
Zástavní právo je mocný nástroj pro zajištění dluhu a je běžně používáno v různých oblastech financování. Například u hypotečních úvěrů, kde banka požaduje od dlužníka, aby do zástavy dal nemovitost, kterou kupuje za pomoci úvěru. Zástavní právo se používá i u spotřebitelských úvěrů, kde může být předmětem zástavy například auto dlužníka.